Publikováno

Co jsou to vůbec kompetence?

Slovům kompetence a pravomoci se české zákony vyhýbají. Mnoho lidí proto ani neví, že státní úředníci, kteří dostali právo a moc (tedy pravomoc) rozhodovat o ostatních občanech, k tomu musí kompetence mít. Úředník bez kompetencí nemůže rozhodovat o druhých. Kompetence státních úředníků jsou souhrnem svěřených pravomocí, povinností a působnosti. Pravomoci jsou předávány fyzicky, a tedy vždy nadřízenou, a rovněž jen kompetentní osobou. Povinnosti spojené s výkonem dané funkce vycházejí ze zákonů a předpisů příslušných daným resortům, stejně tak jako výměr působnosti každého úřadu a jeho úředníků.

Pravomoci jsou nutnou a nejdůležitější součástí kompetencí. V současné době jsou jen předstírány před občany, kterým je nekompetentními úředníky tvrzeno, že „kompetence vycházejí ze zákonů příslušných danému resortu“. Pravomoci se musí šířit ve struktuře státní správy odshora dolů, a musí se předávat kontinuálně. Nikdo v řetězu státní správy nesmí o pravomoci přijít tím, že by se trestně provinil, byť vůči jedinému občanu státu. Každý úředník musí vědět a je Vám povinen sdělit, která jemu nadřízená kompetentní osoba mu předala pravomoc. Pokud Vám tuto informaci nedá, jednejte s ním jako s úředníkem bez kompetencí. Nikdo není povinen podřídit se jednání úředníka bez kompetencí.

Jak může dojít ke ztrátě kompetencí na straně státní správy? V případě, že státní úředník jednal nezákonně, v rozporu s dobrými mravy, je povinen věc řešit jeho nadřízený. Pokud ani ten věc neřeší, přechází tato povinnost výše, až na ministra příslušného resortu a vládu. Pokud celá státní struktura selže v řešení byť jediného trestního provinění, ztrácí své kompetence.  Zločinec bez kompetencí, i když není dlouhá léta za svou trestnou činnost potrestán, nemůže už nikdy nikomu právoplatně předat či svěřit pravomoci a kompetence. Demokratický právní systém tak končí jediným úmyslným trestným činem státu vůči občanovi, pokud tento nebyl z důvodů systémové chyby, záměru či nekompetence úředních osob napraven.

Pokud trestný čin úředníka není jeho nadřízenými řešen, a ten není hnán k trestní odpovědnosti, a zákonná povinnost náhrady škody poškozenému občanovi není splněna, nastává nezákonný stav, za který jsou odpovědni všichni státní úředníci. Jako občané právního státu měli povinnost nezákonný stav řešit, jakmile se o něm dozvěděli. Krytím zločince se tak stávají rovněž zločinci. Pokud stát, prostřednictvím vlády a ministerských úředníků, nesplní své zákonné povinnosti vůči občanům státu, nemůže po nich požadovat, aby oni dodržovali zákony státu. Přestává tak fungovat právní stát.

Pokud nezákonnost spáchá úředník kteréhokoliv resortu, o vině a nápravě škody rozhodne soud, tedy resort spravedlnosti. Pokud ale nezákonnost spáchá resort spravedlnosti, a poškozený vyčerpá všechny své možnosti nápravy u odvolacích instancí, a celá struktura včetně ministra spravedlnosti a vlády tuto nezákonnost ignoruje, rozbije tak základy právního státu. Namísto spravedlnosti potom aparát jedná jako totalitní moc, namísto přiznání a nápravy svých chyb se všemožně snaží skrýt svou nezákonnost, a spoléhá na to, že ani ustrašená média věc nezveřejní. Takové případy známe.

Jak obnovit právní stát? Právní stát lze obnovit jedině spolu s řešením těch případů nespravedlnosti, které ho ochromily. Stejně jako při vzniku První republiky ho musí obnovit lidé, kteří jednají v souladu s dobrými mravy, ve prospěch státu, a mají důvěru ostatních obyvatel. Lidé, kterým záleží na tom, aby všichni občané státu nerozdílně měli oporu a ochranu ve spravedlivých zákonech, které občané přijmou a budou dodržovat. Tito lidé se stanou nositeli nových kompetencí státní správy. Mohou působit v prozatímní vládě, a nové pravomoci následně předat občanům zvoleným do správy státu.

K dokresleni významu kompetencí nahlédněme také do Wikipedie: Kompetence jednotlivce představují souhrn jeho vědomostí, schopností, postojů a hodnot, které v souhrnu vytváří předpoklady zvládat určitou funkci, činnost nebo situaci. Kompetence ve veřejné správě představují souhrn svěřených pravomocí a povinností určitého orgánu nebo úředníka a výměr jeho působnosti. Pravomoc je souhrn práv (disponovat prostředky a lidmi) a moci (nástrojů, umožňujících požadovat určité činnosti, práce atd. a uplatňovat za jejich správný výkon odměny a za nesplnění sankce) umožňující splnění delegovaných úkolů. Pravomoc umožňuje dané pozici a osobě zastávající tuto pozici používat volnost k rozhodování, které ovlivňuje ostatní. Pravomoc ve veřejné správě je oprávněním orgánu veřejné moci tuto moc v oblasti své zákonem určené působnosti vykonávat, a to např. vydáváním právních předpisů, rozhodnutí nebo jinými vrchnostenskými úkony.

Na závěr ještě můžeme poznamenat, že Ústava ČR v Článku 79 obsahuje ústavní pokyn k přijetí zákona k úpravě právních poměrů státních zaměstnanců. Tímto zákonem měl být služební zákon z roku 2002, ten však nikdy nenabyl právní účinnosti. Později přijali Zákon o státní službě č. 234/2014 Sb., který je ale neplatný. Vznikl totiž v aparátu, který neměl kompetence nic uzákonit právě proto, že již dříve ochromil svým nezákonným jednáním právní stát a vyrobil legitimního věřitele státu.  Není proto podstatné, co tento zákon zmiňuje, a není ani překvapivé, ze kompetence vůbec nezmiňuje.