Publikováno

Jménem republiky, naší vlasti, občanům České republiky

Od května 1998 žijeme všichni, občané bývalé České republiky, v zemi, které bylo ze dne na den ukradeno všechno, území, majetek, obyvatelstvo, zákony a právní systém. Státu vlastně byla ukradena státnost.  Aniž by obyvatelstvo vůbec něco tušilo, je naše země od té doby okupována zločinci z našich vlastních řad, lidmi, kteří se pouze vydávali a vydávají za státní a vládní úředníky. V květnu 1998 přišli státní a vládní úředníci o potřebné kompetence, a od té doby neoprávněně nakládají s majetkem státu a občanů, neoprávněně uplatňují vůči občanům své vlastní zákony a neoprávněně rozhodují o občanských právech a občanskoprávních povinnostech kohokoliv na území ČR. Název, Česká republika, je pouze ukradeným logem, zneužitým zločinci z bývalých vlád, které nemá se státem a právem vůbec nic společného.

Asi se ptáte, jak je tohle vůbec možné? Kdo by si tohle vůbec dovolil? Stát, pokud nesplní své zákonné povinnosti vůči byť jedinému občanu, nemůže do doby splnění této zákonné povinnosti, bez souhlasu občana-věřitele státu, rozhodovat o právech a povinnostech kohokoliv. Nesplněním své zákonné povinnosti přicházejí státní úředníci o své kompetence. Pokud stát neřeší trestní odpovědnost takových zrádných státních úředníků, a ti setrvají na svých postech, pracují už jen s předstíranými kompetencemi a vydávají už jen neoprávněně napodobeniny právoplatných rozhodnutí, tedy falza.  

Od 5. května 1998 stát nemá žádné státní a vládní úředníky. Ti totiž kompetencemi disponovat musí, aby mohli právoplatně schvalovat a uplatňovat zákony vůči obyvatelstvu země. Občané nemají právoplatně vydané občanské průkazy, děti narozené po 5. květnu 1998 nemají právoplatně vydané rodné listy, oddací listy jsou neplatné, a vše, co se uzavírá a řídí podle nějakého zákona, je tedy neplatné. Občané této země, aniž by o tom věděli, zkrátka nežijí v právním státě. Nevědomky, a tedy i dobrovolně přijímají, nebo jsou nuceni přijímat, nezákonnost zločinců jako právoplatnou zákonnost. Kompetence úředníků naivně předpokládají, aniž by je požadovali prokázat. Zločinci tak mohou nekontrolovaně a beztrestně okrádat stát a jeho nic netušící občany.

Z přehledu vlád je jednoznačně patrné, kdo tuhle krádež státu připravil, a kdo ji poté nekontrolovatelně uskutečnil. S přípravou začala 1. vláda Václava Klause (2.7.1992 – 4.7.1996, od 1.1.1993 vláda samostatné České republiky), kde byl ministrem spravedlnosti JUDr. Jiří Novák ( ODS ). Ministerstvo státní kontroly bylo cíleně zrušeno 30.6.1993, aby mohlo zanedlouho dojít k nekontrolovatelnému vyvádění majetku z vlastnictví státu, a vyvádění peněz ze státního rozpočtu. Poté nastoupila 2. vláda Václava Klause (4.7.1996 – 2.1.1998, demise 30.11.1997) s ministryní spravedlnosti JUDr. Vlastou Parkanovou ( ODA ). Kritický byl právě okamžik mezi koncem 2. vlády Václava Klause a nástupem vlády Josefa Tošovského (2.1.1998 – 17.7.1998), kde byla ministryní spravedlnosti opět JUDr. Vlasta Parkanová ( ODA ).

Z časové a skutkové posloupnosti pochopí každý, že můj příběh nebyla náhoda, že vše podléhalo plánovitému jednání zločinců a vlastizrádců odshora dolů. Byla to doba, kdy se pod komunisty třásly židle, a tak byli zaúkolovaní ze shora, jako za Gottwalda, aby vytipovali člověka vhodného pro vytvoření páky na stát, k ochromení jeho právního systému. Ten člověk nesměl být znalý práva, musel vydělávat na tu dobu velké peníze, a musel být bojovný. Proč zrovna taková kritéria výběru? Když takového člověka, nic netušícího a právně nevzdělaného, ve vykonstruovaném trestním řízení obviníte, obžalujete, a nakonec ho zprostíte obžaloby, protože nic nespáchal, vznikne mu rychle rostoucí zákonný nárok na náhradu škody, způsobené mu nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Bude bojovat dlouhá léta jak lev, ostatně nic jiného než bojovat o holé přežití mu nezbude.

V tu dobu byla bankovní diskontní sazba ve výši 13%, a zákonný nárok na náhradu škody měl stanoven úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby. Když takový nárok zůstal nevypořádaný, narůstal díky zákonnému úroku v relativně krátké době do astronomických výšek a byl vhodný k rozkradení přes advokáty, spíše než k vyplacení. Do roku 1994 jsem pracoval v Německu a na základě pracovního příslibu č. 226968, který jsem se zaměstnavatelem podepsal 8.9.1994, jsem tam měl nastoupit do nového zaměstnání s garantovaným platem 4.800 DM měsíčně. Byl jsem tak pro spiklence a vlastizrádce vhodný subjekt pro jejich ďábelský plán. Dne 13.9.1994, jsem byl Policií ČR v Rychnově nad Kněžnou obviněn z trestného činu podvodu, údajně jsem měl podvést kamaráda při směně peněz. Zároveň mi byl sdělen zákaz vycestování mimo území ČR. Kdybych byl do zaměstnání nastoupil, z pracovního příslibu by vznikla pracovní smlouva na dobu nejméně 18 měsíců. V tom mi však bylo cíleně zabráněno, aby se růst škod ze zmařeného pracovního poměru vyvíjel do doby „řádného vypořádání nároku na náhradu škody“, a ten, jako účelově nevypořádaný ministerstvem spravedlnosti, aby mohl s úroky astronomicky růst, ale ne k vypořádání, nýbrž k rozkradení. Dosud mi nebyl zrušen policií nezákonně sdělený zákaz vycestovaní, aby tím nevznikl další odpovědnostní titul státu. Orgán, který vydá nezákonné rozhodnutí, je také povinen ho bezodkladně zrušit pro nezákonnost!!!

Dne 15.10.1996 jsem byl zproštěn obžaloby. Osvobozujícím rozsudkem bylo zrušeno nezákonné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, čímž mi vznikl nárok na náhradu všech škod, způsobených mi nezákonným trestním stíháním. Zákonný nárok pak poškozenému vznikne až uplatněním tohoto nároku vůči ústřednímu odpovědnému orgánu, o čemž jsem vůbec nevěděl. Trvalo mi pak ještě rok, než jsem zjistil od Němců, že mám v ČR nárok na náhradu škody. Pro vznesení nároku se mi podařilo obstarat doklady od mého zaměstnavatele, a dopisem ze dne 25.10.1997 jsem se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR ve věci Předběžného projednání mého zákonného nároku na náhradu škody, způsobenou mi nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Splnil jsem tak všechny zákonné podmínky dle zákona č. 58/1969 Sb. k projednání a vypořádání mého zákonného nároku. Ministerstvo spravedlnosti se mnou můj zákonný nárok neprojednalo tak jak to uvedený zákon ukládá, a můj nárok tedy ani nevypořádalo. Namísto toho jsem byl odkázán na dobývání svých práv cestou občanskoprávního řízení. Až v roce 2009 jsem u Nejvyššího soudu v Brně zjistil, že jsou ve spise důkazy o tom, že se v mém případě nejednalo jen o nezákonné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, ale o mou likvidaci. Důkazy, svědčící o mé likvidaci, byly všemi orgány, soudy a advokáty důkladně utajovány. Demokracie a právní systém končí tam, kde je kdokoliv z občanů státu likvidován orgány státní moci.  

Až nedávno jsem zjistil, že ve věci mého nároku vedl odbor odškodňování dvě řízení, když můj zákonný nárok nemohl už nikdo zamítnout. Z dokumentů, kterými jsem dokládal svůj zákonný nárok na náhradu škody, je patrné, že po dohodě s mým tehdejším zrádným advokátem, odbor odškodňování věc „řešil“ pod č.j. Odšk. 382/97, jako odškodnění za pouhý nesprávný postup policejního orgánu, nikoliv jako zákonný nárok. Nevypořádáním mého zákonného nároku mi vznikla za státem pohledávka, která jím byla, aniž bych to tušil, vedena pod číslem 187/1998 – ODSK – ZC/35. Protože Ministerstvo spravedlnosti ČR vědělo o nezákonném jednání úředníků odboru odškodňování, a nikdo jím nebyl hnán k trestněprávní a hmotné zodpovědnosti, hospodařili následně s finančními prostředky státu již úředníci bez potřebných kompetencí, a tedy zločinci. Podvodným jednáním odboru odškodňování se ministerstvo spravedlnosti vyhnulo řádnému vypořádání mého zákonného nároku. Později už tento nárok nemohl být už nekompetentními úředníky zákonným způsobem vypořádán.

Řízení 5C 137/98 a 5C 196/98, ke kterým jsem byl ministerstvem spravedlnosti podvodně vyprovokován, byla Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou už vedena bez jakýchkoliv kompetencí soudu, protože v nich rozhodoval soud, který mně a státu škody beztrestně způsobil v rámci vykonstruovaného trestního řízení. Zločinec tedy rozhodoval o výši škod, které sám svým obětem způsobil. Obě řízení byla vedena proto, aby odvedla mou pozornost od mého řádově většího zákonného nároku, zatímco ten byl přes mé zrádné advokáty rozkrádán. Za mými zády jezdili advokáti na ministerstvo spravedlnosti, se zfalšovanými zplnomocněními, aby čerpali a přerozdělovali moje peníze mezi spiklence. Svůj podpis na plné moci můžete zpochybnit pouze tehdy, když o plné moci víte. Když jsem v roce 2010 „vyhrál“ u Nejvyššího soudu v Brně, a přišel na to, že soudy všech úrovní utajovaly ve spise důkazy o mé úmyslné likvidaci, bylo pro mě sehráno Krajským soudem v Hradci Králové divadelní představení, mimo už tak neoprávněně vedeného řízení, kde byl vynesen falešný rozsudek, aby řízení vypadalo jako ukončené. Zločinci mi vyplatili, z jimi nakradeného, tehdy za šestnáct let likvidace, cca 1,5 miliónu s úroky, tedy necelých 6 miliónů. V tu dobu však činil můj nevypořádaný zákonný nárok už cca 200 miliónů. O tom, že řízení 5C 196/98 nebylo do dneška řádně ukončeno, svědčí výpis z řízení na webových stránkách MS (infosoud), který bude dán veřejnosti k dispozici na této webové nástěnce.

Protože můj zákonný nárok nebyl řádně vypořádán už v roce 1998, a v celé zemi nebyl jediný kompetentní orgán, který by mou pohledávku mohl později vyplatit, stala se z ní pohledávka právně nevymahatelná. O existenci pohledávky na nevypořádaném zákonném nároku na náhradu škody, způsobené mi orgány činnými v trestním řízení, jsem se dozvěděl až někdy koncem roku 2015. Tehdy jsem ve spisu narazil na dopis z 15.12.2009 jednoho z mých zrádných advokátů, adresovaný tehdejší ministryni spravedlnosti Kovářové, kterým za mými zády upozornil ministerstvo na to, že o mém nevypořádaném nároku dobře ví. Tím jim naznačil, že mu přísluší podíl za to, že přede mnou informace o mém zákonném nároku zatají. Částku si stanovil na 43.985.837,-Kč. V dopise navíc vystupoval jako advokát v plné moci, kterou jsem mu nikdy neudělil, ani udělit nemohl.  Plné znění dopisu.

Nyní jsem věřitelem oškubaného, právně bezprizorního státu, s jehož majetkem neoprávněně nakládají zločinci, vydávající se za státní a vládní úředníky. Do doby obnovy kompetencí ve státní správě, a právního systému státu, jsem provedl zabavení veškerých aktiv a pasiv České republiky, abych majetek státu zajistil proti dalšímu beztrestnému rozkrádání zločinci. Na nezákonný stav jsem upozornil nejen ministerstvo spravedlnosti, ale také ministerstvo financí, představenstva pojištoven advokátů a exekutorů, parlament, senát i prezidenta republiky. Dnes je už jisté, že se tak závažná věc bude muset řešit, vždyť národ nelze nechat podvádět zločinci donekonečna!

„Právní a politickou elitou národa“ jsme jako občané pokládáni za hlupáky, kteří nevědomky neplatí daně státu, ale jim výpalné za to, že na jimi ukradeném území bývalé České republiky můžeme s jejich dovolením žít a podnikat. Paradoxně, když zaplatíte daně nekompetentním zločincům, okrádáte stát. Od roku 2001 jsme okrádáni i samozvanými exekutory, pro které jsou cíleně vyráběny exekuční tituly soudy a poskytovateli půjček, aby následně majetek, nakradený občanům ČR, prodávali v dražbách svým vyvoleným a sami sobě. Chudobní a okradení jsou také lépe manipulovatelní, protože jsou zločinci přeprogramováni na pouhé přežití. S nimi pak trpí celá společnost, ze které už dávno nevyzařuje štěstí, ale beznaděj a frustrace.

Můj příběh a zkušenosti s rádoby státním aparátem mne přivedly k tomu, abych se s tímto stavem naší společnosti popral a změnil ho k lepšímu. Po dlouhé období  jsem byl v tomto boji téměř sám, ale dnes za mnou stojí stále více poctivých občanů, kteří nejsou přezíraví k neštěstí druhých, a kterým na budoucnosti tohoto státu záleží, a jejichž odvaha je velkou nadějí tohoto národa. Aby poškozený vše vydržel a mohl bojovat, nesmí trpět nenávistí vůči komukoliv a musí vše nazývat pravými jmény. Zločinec je zločincem, vlastizrádce vlastizrádcem.

Ing. Jan Macháček, legitimní věřitel ČR