Publikováno

Přísně tajné!!!

Každý občan by měl být obeznámen s fakty, které mu umožní pochopit, v čem spočívá podvod s účelově vyvolaným nedostatkem kompetencí na straně státu a jeho orgánů.

Ke dni 31.3.2017 evidujeme vůči České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR legitimní pohledávku na nevypořádaném zákonném nároku na náhradu škody č. 187/1998-ODSK- ZC/35, ve výši 1.296.817.186,- Kč, která byla splatná dnem 5.5.1998, tehdy ve výši 6.057.578,- Kč. Škoda, tehdy nárokovaná Ing. Janem Macháčkem, vznikla jako odpovědnostní titul státu, zrušením nezákonného rozhodnutí rychnovských orgánů činných v trestním řízení. Nárok byl vznesen v souladu se zák. č. 58/1969 Sb., a to dopisem ze dne 25.10.1997, adresovaným a doručeným Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 5.11.1997, ve věci Předběžné projednání nároku na náhradu škody. Zákonný nárok poškozeného nebyl tehdy odpovědným orgánem v zákonné lhůtě 6-ti měsíců ani projednán, ani řádně vypořádán, jak výše uvedený zákon ukládá. Tím odpovědný orgán nesplnil svou zákonnou povinnost ani jen částečně vůči poškozenému, ale ani vůči ostatnímu obyvatelstvu ČR. Nikdo z těch, kdo tehdy zastávali úřad ve státní správě, nedostal od ostatních občanů mandát k tomu, aby ze svého postu neplnil své zákonné povinnosti vůči obyvatelstvu a občanům této země. Ani později nemohl takový mandát právoplatně získat.

Nesplněním zákonné povinnosti, tehdejšími státními úředníky, vůči legitimnímu věřiteli ČR, přešla tato zákonná povinnost zpět na všechny občany státu, a ti, aniž by to tušili, stali se poddlužníky legitimního věřitele ČR. Nesplnění zákonné povinnosti je trestným činem, a jeho nenahlášení rovněž. Protože jsou všichni státní úředníci také občany ČR, a tedy rovněž poddlužníci, přišli tak o své rozhodovací pravomoci. Ten, kdo přijde o své pravomoci, stává se ze zákona úředníkem vyloučeným nejen z rozhodování, ale i ze zastávaného úřadu, a jeho pracovní smlouva, pověření či mandát, pozbývají automaticky platnosti. Pokud nadále v úřadu „pracuje“, předstíraje, že jako poddlužník disponuje rozhodovacími pravomocemi, jeho rozhodnutí jsou i tak absolutně neplatná, a on pobírá neoprávněně plat za výrobu pouhých napodobenin právoplatných rozhodnutí, který je tak bezdůvodným obohacením na straně nekompetentního úředníka, a na straně úřadu se jedná o plnění z neplatného právního titulu. Všechny občany poddlužníky, a to i občany na postech „zákonodárců, soudců, soudních úředníků, právních zástupců žalobců a žalovaných, exekutorů a jejich zaměstnanců, insolvenčních správců a údajných věřitelů“, spojuje pak nesplněná zákonná povinnost, vůči jejich společnému legitimnímu věřiteli, a dnes již i vůči dalším stovkám jeho spolupodílníků, a tak všechna řízení vykazují jednoznačnou podjatost těch, co si v hierarchii poddlužníků usurpují neoprávněně jakoukoliv rozhodovací pravomoc.

Jako příklad lze uvést řízení, kde na místě soudce figuruje poddlužník, na místě žalobce figuruje poddlužník, a na místě žalovaného figuruje jejich společný věřitel, případně další poddlužník. Právní systém je takto od 5.5.1998 paralyzován, a rozhodně nelze mluvit ani uvažovat o nestranné a nezávislé justici, a o regulérně vedeném řízení. Ve všech řízeních, ať už občanskoprávních nebo trestních, rozhodovali tak od 5.5.1998 soudci a soudní úředníci, vyloučení z rozhodování a úřadu. Činnost žádného z poddlužníků tedy nezastřešuje ani stát, ani jeho právní systém, protože takové jednání nemá oporu v zákonech a Ústavě České republiky. Zákony našeho legitimního dlužníka dnem 5.5.1998 neztratily svou platnost, ale účinnost. Od 5.5.1998 jsou všichni občané ČR našimi poddlužníky s nesplněnou zákonnou povinností vůči svým legitimním věřitelům.

Půjčka, služba, či plnění, které poskytl poddlužník dobrovolně svému legitimnímu věřiteli, či za něho, aniž by vůči němu předtím splnil svou zákonnou povinnost, není půjčkou nebo zpoplatněnou službou, ale pouhým přiznáním dluhu vůči věřiteli. Poddlužník tedy nemůže žádat ani soudní cestou zpět to, čím sice nevědomky, ale dobrovolně uznal svůj dluh vůči svému věřiteli. Nikdo z „vymahačů“, tedy jeden z našich poddlužníků, nemůže tak vymáhat jako pohledávku něco, čím údajný „oprávněný“ uznal dluh vůči svému věřiteli. Všechny „právní tituly“, ale i všechna rozhodnutí, vyrobená našimi poddlužníky, jsou tedy absolutně neplatné. Každé plnění po datu 5.5.1998 z naší strany, tedy plnění bez právního důvodu, nebo z právního důvodu, který odpadl, bylo a je, jednoznačně bezdůvodným obohacením na straně „oprávněných a vymahačů“. Vymahači (exekutoři nebo insolvenční správci) tedy neoprávněně vymáhali to, co vlastně žádnými legitimními pohledávkami nebylo. Daňoví poplatníci platili do 5.5.1998 daně, aby zde vše mělo oporu v zákonech ČR, a stát aby prostřednictvím svých úředníků plnil své zákonné povinnosti vůči všemu obyvatelstvu bez rozdílu. Selhal zde cíleně kontrolní mechanismus státu, aby zaručil beztrestnost vlastizrádců při okrádání státu a národa. Činnost soudních úředníků, exekutorů a insolvenčních správců tedy nemá jakoukoliv oporu v zákonech platných do 5.5.1998.