Publikováno

Zákonný nárok na náhradu škody

Zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobenou státními orgány při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, č. 58/1969 Sb., byl v roce 1998 novelizován, a dne 17.3.1998 se parlament usnesl na zákoně č. 82/1998 Sb.. Ale pozor! V období od 5.11.1997, do 5.5.1998, kdy měl být vypořádán můj zákonný nárok na náhradu škody, nemohl už nikdo navrhnout, odsouhlasit a později i právoplatně uplatňovat vůči obyvatelstvu země neplatný zák. č. 82/1998 Sb., a po datu 5.5.1998 už žádný jiný. Dlužník nemůže nad rámec své nesplněné zákonné povinnosti vůči svému věřiteli cokoliv nového právoplatně zřizovat, a tedy, ani novelizovat.

Podle výše uvedených zákonů se poškození státní mocí obraceli na příslušné ústřední orgány se svými zákonnými nároky na náhradu škod, které jim byly způsobeny „pochybeními státních úředníků“, s nadějí, že jejich těžká situace bude státem vyřešena. Poškození „státní mocí“ se dovolávali neplatného zákona v domnění, že platný je. Úředníci odboru odškodňování pak mohli beztrestně zamítat i zákonné nároky všech dalších poškozených. Který ze „státních úředníků“ je nad zákonem? Naděje pak často přecházela v beznaděj, když tyto zákony jednoznačně nesloužily a neslouží k odškodňování poškozených, ale paradoxně k prakticky nekontrolovatelnému rozkrádání finančních prostředků ze státní kasy. Asi si říkáte, že není možné, aby si nikdo na ministerstvu financí nevšiml, že tady nefunguje účetní pravidlo má dáti -dal? Celý systém „funguje“  následovně:

Občané poškození státní mocí se obrací na ústřední odpovědný orgán vždy jen se svým zákonným nárokem, anebo nárokem na odškodné za nesprávný postup orgánů státní moci. Nejčastěji jsou poškozováni v trestních a občanskoprávních řízeních, kde je odpovědným ústředním orgánem ministerstvo spravedlnosti. Největšími dodavateli poškozených státní mocí jsou policejní orgány a soudy, kde se poškození dají „vyrobit“ ve vykonstruovaných procesech na objednávku, a stávají se tak „zlatými slepičkami“ pro policisty, státní zástupce, advokáty, soudce a ministerské pracovníky. Záměrně způsobí škodu člověku, který uplatní vysoký nárok na náhradu škody. Stačí mít například práci v zahraničí, a jste tím nejlepším adeptem na to, že vás o tuto práci připraví nějakým vykonstruovaným obviněním a zákazem vycestování. Po dlouhé době svého boje za spravedlnost budete zproštěni obžaloby vydáním osvobozujícího rozsudku, a uplatníte svůj zákonný nárok na náhradu škody.

Jakmile oslovíte se svým zákonným nárokem ministerstvo spravedlnosti, má odbor odškodňování šest měsíců na to, aby byl nárok s vámi projednán, a pak, ještě v zákonné lhůtě, buď částečně nebo zcela vyplacen. Svůj zákonný nárok vznášíte „žádostí“ o předběžné projednání nároku na náhradu škody. Odbor odškodňování ale vaši „žádost“ téměř jistě zamítne a váš nárok nebude vůbec projednán, a to i přesto, že projednání nároku zákon přímo ukládá. Oni si ale najdou nějaký důvod proč vaši „žádost“ zamítnout. Nejčastější argument je, že z dostupných materiálů nebylo odborem odškodňování zjištěno, že by vám nějaká škoda vůbec vznikla. Nebo vám přiřknou spoluvinu na vašem trestním stíhání, protože jste se údajně choval tak, že vše nasvědčovalo tomu, že policejní orgán jednal v té době oprávněně, i když vaše jednání nebylo nakonec soudem shledáno trestným činem. Mějte však na paměti, že trestní řízení je soudní řízení stejné jako každé jiné, a ten kdo prohraje, má zákonnou povinnost uhradit všechny škody a náklady tomu, kdo byl ve sporu úspěšný. V trestním řízení zastupuje stát státní zástupce.

Když vám vaši „žádost o předběžné projednání zákonného nároku“ zamítnou, jste neoprávněně odkázáni odborem odškodňování na možnost, dobývat svá práva v občanskoprávním řízení, kde se budete dále soudit, a možná dostanete zlomek toho co vám ze zákona ve skutečnosti patří. A co se za vašimi zády děje s vaším zákonným nárokem na odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti? Tam si spočítají, o jakou částku se případně budete soudit, a požádají ministerstvo financí, aby tu částku uvolnilo do speciálního fondu na odškodňování Všeobecné pokladní správy. Ten spravují společně ministerstva spravedlnosti a financí. Tam je tato částka průběžně navyšována o zákonné úroky, a váš zákonný nárok, i když nevypořádaný,  je zároveň nepromlčitelný, i když o něm jako právní laik ani nevíte. Ano, váš zákonný nárok tam pěkně narůstá, čím déle tím lépe, ne však pro vás!!!

Někteří poškození boj o svůj zákonný nárok hned po zamítavém vyjádření odboru odškodňování vzdají. Ti vytrvalejší se soudí spoustu let a zatrpknou v přesvědčení, když soudy soudí  jednoznačně nespravedlivě. Nedivte se, „státní úředníci“ potřebují, aby váš nárok ve fondu na odškodňování pěkně nakynul! Ve spolupráci se soudy a advokáty odbor odškodňování utají některé důkazy, jen aby nemuseli váš zákonný nárok vyplatit okamžitě, tedy podle zákona. S vaším advokátem se za vašimi zády domluví, že ten stát zažaluje o nepoměrně menší částku, než je ve skutečnosti váš zákonný nárok. A zatímco se soudíte o pakatel, váš zákonný nárok bez vašeho vědomí narůstá ve fondu na odškodňování. A co se děje s takovými „přebytky“, o kterých nemáte ani tušení? Stačí jen, aby se váš advokát vypravil bez vašeho vědomí na odbor odškodňování s plnou mocí, která ho opravňuje k převzetí třeba mimosoudního plnění, a z „přebytků“ je čerpáno pro všechny, kteří z vás vyrobili „zlatou slepičku“. Policajtům za vykonstruované obvinění, státní zástupkyni za vykonstruovanou obžalobu, soudcům za nezákonný procesní postup, vašemu advokátovi za zradu, a něco také pro pracovníky odboru odškodňování. Odbor odškodňování dá příkaz Všeobecné pokladní správě, aby panu advokátovi byla částka vyplacena, a ten všechny spiklence podělí.

Dne 26.1.2015, vyšel v deníku Právo článek s názvem Za chyby úředníků platí stát stamilióny, zpět je ale nevymáhá. V tomto článku se k problematice takzvaného regresu vyjádřili, tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková, a ministr financí, Andrej Babiš.

Jmenovaní ministři se vyjadřují k nepoměru položek, které stát vyplácí na odškodňování poškozených státní mocí, a které se vrací ve formě regresu do státní kasy. Nyní se dostáváme k tomu, proč odbor odškodňování jen může, ale nemusí, požadovat po vinících regres, tedy vratku státem zaplacených škod poškozeným. Regres totiž uplatňuje pouze v těch případech, kde škody způsobené státním aparátem nejsou tak velké, a tedy jsou pro spiklence nezajímavé. Uplatňují ho vůči bezvýznamným státním úředníkům, za pozornosti medií, „jen ať národ vidí, jak tvrdě koná ruka spravedlnosti“. Ve skutečnosti je systém „odškodňování“ od roku 1969 jednosměrným vyváděním státních peněz do výše uvedených struktur, a jako pověstná „Zlatá brána“ byl zachován do dnešních dnů. Nikdo nechce změnit jedno jediné slůvko v zákonu, z „může“ na „musí“. Jde o neomezený zdroj peněz pro zloděje, kterým na tomto státě vůbec nezáleží, a na nějakých poškozených už vůbec ne. Kdyby regres musel být uplatňován ve všech případech, peníze by se vracely do státní kasy, ale tak by se nedalo krást a uplácet spiklence.

JUDr. Pelikán, odborník na odškodňování, prohlásil, že poškození vznesli od roku 1989 své nároky vůči státu za celkem čtyři bilióny korun. Prý je to tím, že nemusejí platit soudní poplatky! Aby prý nebylo takové množství občanskoprávních sporů se státem, navrhl, aby i řízení vedená ve věcech náhrady škody byla zpoplatněna stejně, jako jiná občanskoprávní řízení, tedy pěti procenty z žalované částky. Jinak řečeno, „své zákonné nároky vznášejte dle neplatného zákona, ale už se o ně nesuďte, neotravujte nás, kteří jsme vám ty škody účelově  způsobili. Ani nevíte, co nám to dalo práce poškodit vás, a vy se s námi pak ještě soudíte, osvobozeni od soudních poplatků!“.  Pane Pelikáne, poškození vždy žádají o zákonné nároky, které nejsou sporné! Mimochodem, kdyby řízení o odškodné bylo zpoplatněno, bylo by to v rozporu se zákony a Ústavou ČR. Poškození „státní mocí“ by byli diskriminováni opětovným omezováním jejich neoddiskutovatelných zákonných nároků, a poté znovu poškozováni při domáhání se svých práv.

Na takový „způsob odškodňování“ by už slušela známka Czech made. Neznám jiný „stát“, který by se mohl soudit o již vzniklý zákonný nárok, a který ještě ke všemu měl být již dávno poškozenému vyplacen! Zákonný nárok poškozeného je výsledkem nezákonného jednání „státního orgánu“, tedy jeho trestných činů, spáchaných na poškozených. Bohužel a zcela záměrně, je nezákonné jednání státních orgánů, třebaže jde ve většině případů o trestné činy „státních úředníků“, označováno soudy pouze za nesprávné! Ne každý ví, že opravné prostředky lze v jakémkoliv řízení uplatnit pouze v případech nesprávného postupu, a nikoliv nezákonného postupu. Jaký je opravný prostředek na již dokonaný trestný čin?

Výše uvedené vysvětluje a dokládá, že odbor odškodňování po dlouhá léta rozkrádal a rozkrádá finance ze státního rozpočtu, a jen čas od času nějakou kapku peněz vrátil do státní kasy, aby jeho nezákonná činnost nebyla vyloženě do očí bijící. Všichni ministři financí museli vědět, k čemu odbor odškodňování opravdu slouží, a že jeho rozpočtová kapitola je černou dírou ve státním rozpočtu. Rozhodně však neslouží k nápravě křivd, kterých se dostalo poškozeným od „státního aparátu“. Ten kdo ve svém boji s „ministerstvem spravedlnosti“ vytrvá a podá případně na státní úředníky trestní oznámení pro jejich nezákonné jednání, dosáhne jen odložení věci na neurčito, policie přece nepůjde proti spřátelenému justičnímu aparátu.

Ing. Jan Macháček